Pochybuji, že si to někdo přečte...

21. května 2018 v 13:47 | Pepa Kolíček
Pochybuji, že si to někdo přečte. To je první myšlenka, co mi přijde na mysl, když toto píšu. Nemyslím, že bych měl takové kvality, aby někoho zajímalo, co píši. Zápisky někoho, kdo si myslí, že jeho život je mrháním času, který by se dal tak úžasně investovat jinak. Například konečně zas cvičit na kytaru. Pracovat a nechodit do školy, kde vlastně jen sedím a napíšu na papír jméno a nějaké věci, co jsem si zapamatoval. Mé tužby jsou úplně jiné, než společnost nutí mě dělat.

Tohle zní jak vzlyk, ale je to jen výkřik do prázna. Jen ventilace mé frustrace.

Nuže konec s tímto patosem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | Web | 31. května 2018 v 18:54 | Reagovat

zajímá mě jestli budeš psát dál, protože já si to přečetla

a když nefunguje systém tak ho srát, nikdo ti neříká co máš dělat tak dělej věci po svým

2 pepakolicek pepakolicek | E-mail | 22. srpna 2018 v 15:46 | Reagovat

[1]:v tom je ta potíž, systém společnosti diktuje naší denní, životní rutinu. Už jenom to, že se vstává ráno a jde spát večer. Zároveň označuje sám sebe za svobodný.  Je to stejné jak otroctví, akorát dává človéku pocit svobody, i když je otrokem svých vlastních potřeb a ostatní ho využívají ke svým cílům.

3 Marcela Marcela | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 22:32 | Reagovat

Systém chce, aby jsme žily v iluzich. Tváří se jaké chce pro nás dobro a přitom nejsme svobodní.

4 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 23. srpna 2018 v 10:59 | Reagovat

[2]: Zrovna vstávání ráno a uléhání večer není úplně diktováno společností. Vem v potaz např. muzikanty, kteří teprve někdy veřer začínají pracovat (koncertovat) a chrápat mohou třeba do oběda. Jsou to otroci systému nebo své vášně hrát a bavit lidi? Jasně, částečně mají dobu hraní danou tím, že jejich posluchači přes den pracují, ale takhle by na "systém" šlo svést cokoliv a nakonec se člověk dostane k prapříčině všeho: žrát se musí, pokud nechce člověk chcípnout a v noci na poli pracovat asi nikdo nebude.

Myslím, že do značné míry svoboda vychází z toho, jak hodně systému člověk podlehne. Odvahu vymanit se samozřejmě nemá každý, ale možnosti jsou.

5 Pepík Kolíček Pepík Kolíček | E-mail | 23. srpna 2018 v 22:33 | Reagovat

Smazal se mi můj komentář, skvěle.

Prvně podstata svobody, svoboda je pro každého jiná, pro někoho nemuset nikdy pracovat, pro otroka napříkla mít 2 dny týdně volno, pro některé svoboda myšlení je svoboda (viz Orwellovo 1984)

Má frustrace pochází z toho, že jsme stvořeni, abychom toužili po štěstí a tohoto štěstí dosáhli maximálně na okamžik, protože jinak bychom přestali usilovat o jakoukoliv změnu (změna je podstata života) a přestali se pohybovat, zakrněli a nakonec vymřeli. Tudíž jakákoliv tužba mi nikdy nepřinese konečné štěstí a jen a pouze smrt je konec pachtění, ale bez dosáhnutí tohoto absolutního štěstí.

6 Pepík Kolíček Pepík Kolíček | E-mail | 23. srpna 2018 v 22:37 | Reagovat

Na společnosti je špatně už označovat samu sebe za svobodnou, pokud neosvobozuje člověka od jeho základních problémů, či je pouze přesouvá na obtížnější úkoly, které nás nutí neustále se vyvíjet, abychom normy nasazené naší společností plnili. Samotný koncept společnoti je otroctví, protože společnost stojí na práci. Samozřejmně existují vyjímky, ale to jsou jen důsledky systému, kdy jeden otročí víc pro druhé, kteří otročí míň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama